Co je tzv. „vyspělá společnost“? Ta, která je schopná postarat se o své nejzranitelnější spoluobčany. Můžeme zde vnímat jistou analogii s výrokem, že řetěz je pevný tak, jako jeho nejslabší článek. Ale musíme v tomto případě vnímat u tohoto tvrzení i důležitou nadstavbu, a tou je na rozdíl od libovolného řetězu v případě společnosti lidský rozměr.

Jen u hloupé, arogantní a nehumánní společnosti jsou lidé staří, nemocní nebo handicapovaní odepisováni na absolutní okraj zájmu. Proto chci doufat a věřit, že v takové společnosti nežijeme.

Jen „vyspělá společnost“ si může dovolit na první místo priorit klást hodnotu lidského života, se kterým je spojena jeho určitá kvalita. Jak se říká, když nejde o život, jde o….ovšem v případě například zdravotně postižených spoluobčanů o život jde: o jeho kvalitu tedy určitě. Jich samotných a jejich blízkých. Není pochyby o tom, že handicapovaní lidé a jejich blízcí mají už samo o sobě život velmi ztížený. O to víc je povinností slušné společnosti se o ně umět postarat.

Jsem přesvědčena, že šetřit je nutné, ale zároveň jsem si jista, že výdaje vynaložené na pomoc slabším a nemocným jsou ty nejsmysluplněji vynaložené peníze. Všechno je svým způsobem pro život nějak důležité. Vzdělání, kultura, vesmírný výzkum, doprava, obrana vlasti a nevím co všechno….ale nad tím vším je jedna prirorita: kvalita života a lidské zdraví.

Pravicová strana není synonymem asociální strany. Nemyslím si, že v tzv. socialismu se nemocným, starým nebo zdravotně postiženým vedlo lépe. Právě naopak: ani se o nich nemluvilo, natož aby se do nich investovalo. Není třeba porovnávat úroveň bezbariérových služeb před a po listopadu 1989 atd. A také si nemyslím, že tzv. socialistická Severní Korea se chová ke svým občanům lépe nebo slušněji. Tamní režim je zcela a naprosto otřesný. To je jeden z důvodů, proč jsem volila pravicovou stranu. Ovšem to neznamená, že necítím obrovské rezervy v přístupu k nemocným a postiženým a schvaluji škrty, které se jich mohou dotýkat nebo dotýkají. Domnívám se, že toto je oblast, které se stále ještě mnohé dluží a má být první na řadě při přerozdělování finančních prostředků. Opravte mě, pokud se mýlím, ale některé škrty podle dostupných informací z médií na jedné straně prohlubují zoufalství bezbranných lidí za cenu úspor, které jsou v poměru ke způsobené škodě na kvalitě života směšné: stejně tak jako v poměru k výši finančních výdajů vydaných na nejrůznější zcela zbytné projekty, které paradoxně nepřinesou efekt žádný nebo sporný, nebo dokonce přinesou efekt nežádoucí. Jinými slovy: jsou oblasti, ve kterých jsou úspory otázkou základní lidské cti a proto do těchto oblastí vůbec nepatří.