Neúspěch ODS a celé pravice ve volbách má své příčiny. Říká se, že voliči odpustí programové kompromisy, ale neodpustí rozhádanost strany. Také že je to dopad hádek o výši DPH nebo úvahy o progresivnějším zdanění. Vznikají dohady, zda je nebo není nutné obměnit vedení ODS apod. Hlavní problém pravice je ale vážnější, protože spočívá v něčem mnohem zásadnějším: ve ztrátě důvěry a důvěryhodnosti vůbec. A tuto ztrátu voliči neodpustí zcela jistě. Pravicoví voliči nechtějí levici, ale nechtějí takto jednající pravici. Důvěra byla nalomena naneštěstí hned v několika rovinách:

V rovině transparentnosti:

Nemá smysl tvrdit, že společnost není znechucena vývojem nejrůznějších kauz. Média neustále přicházejí s podezřením na pochybné machinace s veřejnými financemi v řádech stamilionů nebo miliard. Je dobře, že tyto případy vyplouvají na povrch, je zlé, že se jich pravice dopouští, a je nejhorší, že k nim nikdo neřekne nic, co by podezřelé praktiky obhájilo nebo jakkoliv vysvětlilo. Namátkou je možné zmínit IZIP, Promopro, zneužívání dotací z EU. Ustálilo se konstatování, že jde buď o mediální bublinu, nebo selhání jednotlivce. Tomu prvnímu už voliči odmítají pod tíhou důkazů věřit, a to druhé víme že není pravda: jednotlivec sice selhat může, ale protože nežijeme v absolutismu, nemůže jít o selhání jednoho člověka, aniž by o něm další nevěděli.

Voliči dali v roce 2010 pravici důvěru, ale už si nemohou být jisti, kdo vlastně koho řídí a kdo je kdo? ODS vládla zpočátku s Věcmi veřejnými, které na politické scéně předvedly děsivé praktiky. Běhal z nich mráz po zádech, především pak z vlivu pana Víta Bárty. Prošlo mu všechno. Nakonec o poměrech v této zemi rozhoduje možná nějaká agentura ABxyL, která disponuje odposlechy vlivných politiků a činí je tak vydíratelnými. Odposlechy zkrátka zveřejní i po mnoha letech v okamžiku, kdy se jí to hodí…nebo snad mají rozhodující slovo vlivní muži, kteří řídí vůz hned v dopoledních hodinách pod vlivem alkoholu a omamných látek,  a aby toho nebylo málo, pokusí se ujet z místa nehody, při níž srazí člověka? Proč někdo takový dodává na magistrát námi voleným zástupcům „noty“? Volič si zkrátka už není jist, koho hlasem pro pravici vlastně zvolil a jakých politických tajemných „her“ se dočká.

V rovině morální odpovědnosti:

Vyspělá společnost je ta, která se umí postarat o své nejslabší jedince. Těžko věřit, že na to středoevropská země v jednadvacátém století „nemá peníze“. Pokud se to tvrdí, něco není v pořádku. Každého soudného člověka pobouří snaha šetřit na těch, kteří se nemohou bránit. Mimochodem, nic takového ODS nemá v programu. Nicméně jí to nebrání v naprostém nezájmu o osud nejbezmocnějších lidí ve společnosti, jakými jsou například zdravotně postižení a jejich okolí. Když si politik neumí představit, jak by sám v praxi v takové situaci důstojně žil, něco není v pořádku. Když neumí nebo nechce pomoci těm, kdo pomoc nutně potřebují a kde jde o základní kvality života, je to zlé znamení morální degradace.

V rovině spravedlnosti:

Bohužel panuje atmosféra, kdy postih kvůli namalování tykadel na plakát je tvrdší než postih za prokazatelnou kriminalitu. Pocit rozladěnosti z této atmosféry byl korunován odvoláním veřejností respektovaného ministra spravedlnosti, který jako jeden z mála pro pravici svými kroky "sbíral body". Nikdo nechápal proč právě on byl v tak podivném načasování ze své funkce odejit. Čemu a hlavně komu už tedy může pravicový volič věřit?

Šestice poslanců a jejich postoje k DPH jsou jen další kapkou do už beztak dlouho přeteklého poháru nedůvěryhodnosti. Pokud jsou připraveni takto škodit pravici i sami sobě, dokonce pomoci levici k novým volbám, než ustoupit v otázce sazby DPH, působí to tak, že ve skutečnosti jde o něco úplně jiného. A že to nebude nic pěkného, o tom lze spekulovat. Ale pravicový volič nechce spekulovat, chce mít o volených zástupcích jasno, nebo aspoň trochu jasno.

Pokud jde o důvěryhodnost ve vztahu k rozpočtové odpovědnosti: veřejnost není hloupá, je připravena šetřit, ale jak má věřit nutnosti úspor, když záhadně sublimují obrovské částky v pochybných projektech? Nelze říkat starému muži na lůžku, že musí šetřit a mladému zdravému koupit nejnovější jaguár, protože on na něj má i v krizi přece právo, zatímco stařeček na důstojný zbytek života právo nemá. Je logické, že taková optika vnímání na důvěryhodnosti nepřidá.

Je to levicová rétorika? Ne, není. Není třeba si dělat iluze, že by levice jednala lépe, nebo se lidem dařilo lépe. Ke všem nešvarům politky by přibylo ještě větší zadlužení budoucnosti.

Proto pravicoví voliči existují. Ale proč tedy pravici nevolí? Je vidět, že už si nevěděli rady, jak dát najevo rozčarování ze zpochybněné důvěry, jak jinak říci politikům "málo si nás všímáte". Nevysvětlujete, nediskutujete, nemáte zájem o zpětnou vazbu. Voliči si nevzali dětskou pistolku a nešli dělat na ODS "pif pif, zajímejte se o nás". Udělali to elegantněji.

Závěrem:

Chovat se a jednat jako strana vůči voličům důvěryhodně a slušně. To je základ. Pak může pravice chtít podporu pro důležité kroky spojené s rozpočtovou a jinou odpovědností. Důvěra a slušnost spočívá kromě jiného i v jasných odpovědích na otázky, které si veřejnost klade. Může se začít například tím, jak probíhal desetiletý projekt IZIP, co voliči získali za do něho investované miliardy a naopak proč se nenašlo ani pár jednotek milionů na vytvoření důstojných podmínek v řadě dlouhodobě opomínaných nemocničních zařízeních. To je jen příklad, proč voliči nemají důvěru ke způsobu nakládání s finančními prostředky. Možná jde jen o samá nedorozumění. Pak prosím, ODS má slovo a může začít s vysvětlováním. Pozdě, ale přece.

Prosím, nepodceňujte své okolí, že mu „stačí“ rozporuplné nebo žádné odpovědi. Nestačí a proto nevolí. Děkuji a přeji si, aby další volby dopadly pro pravici podstatně optimističtěji.

Monika Hašková