Každá, i ta sebemenší strana jde do voleb s tím, že je vyhraje. Nebo že je aspoň chce vyhrát. Ne tak ODS. Neslyšela nebo spíš nechtěla slyšet varovné signály před krajskými volbami na podzim 2012, dramaticky je prohrála a na následném Kongresu slíbila změnu od technokratického vládnutí k větší otevřenosti a diskusi, včetně té s členskou základnou. Od té chvíle se nezměnilo navenek však vůbec nic (pokud se něco změnilo uvnitř, pak o tom bohužel nevíme a vědět nemůžeme). Členská základna sublimuje a vedení to nekomentuje, jako kdyby to nevidělo a hlavně ho to vůbec netrápilo. Odcházejí lavinovitě voliči, odcházejí členové – a reakce? Vůbec nic.

Prezidentští kandidáti pan Sobotka a pan Tošenovský se v primárkách ucházeli o přízeň spolustraníků v Praze před poloprázdným sálem v atmosféře „stejně je to prohrané“. A taky bylo. Je smutné slyšet, že odpovědnost za prezidentskou prohru má pan Přemysl Sobotka. Je smutné neslyšet, jak moc mu přitížila pověst strany, která ho nominovala. Voliči už neví, jak říci, že takovouto pravici nechtějí. Změna nenastává, sebereflexe nikde a namísto toho se ODS tváří naprosto smířeně s tím, že prohraje i volby následující, parlamentní. Vlastně že klidně prohraje jakékoliv volby. Pokud dělá něco proti tomu, tak prosím kde a jak? Dokonce je slyšet z jejích řad vyjádření, že „ano, je přece obvyklé, že po osmi letech vládnutí dochází ke střídání s levicí“. Jak si tato slova vyložit? Mnozí si je vykládají jednoznačně: pro nás u moci je každý den dobrý, provedeme všechno bez ohledu na důsledky, na následnou prohru a logicky necháme žezlo zase chvíli protistraně, protože my jsme se na čas nabažili a jsme spokojeni. Hmmmmm. Jako kdyby snad byli všichni domluveni.

Je tu ještě jedna možnost: že ODS spoléhá na to, že ji voliči budou volit z nouze, protože jiné varianty jsou ještě strašidelnější. Ale voliči už několikrát jasně ukázali, že si radši počkají na pravici jinou, transparentnější, spravedlivější a především slušnější. I za cenu toho, že přijde levice, která se bude vymlouvat na hojení ran zasazených státu minulými vládami (už to mimochodem avizuje teď, hezky s předstihem) a bude stát vesele zadlužovat do bezvýchodných končin.

Voliči dali v roce 2010 najevo, že si zadlužování dalších generací nepřejí a volili středopravicově. Jak politováníhodné, že tak silný mandát pravice dokáže do očí bijící nespravedlností hraničící s výsměchem voličům a absurdní neslušností promarnit.