Komu se poštěstí, že jeho akci bude moderovat princ? Těm, kdo osloví herce a moderátora Miroslava Šimůnka. Pokud má některý z českých moderátorů nepopiratelný šarm, noblesu, spontaneitu, humor a k tomu vzhled filmové hvězdy, je to právě on. Ne všechny vlastnosti a schopnosti každý odkryje na první pohled, protože líbivý vzhled může svádět k zařazení mezi umělce – modely, které mají nos nahoře stejně jako své honoráře a úroveň projevu dole, protože se od nich ani nic jiného nečeká. Stačí zkrátka vnější atraktivita. Nebyl by to obzvlášť v dnešní povrchní době první případ. Mirek Šimůnek se ale vymyká. Idol mnoha slečen nezpychl, a to ani při úspěšně budované herecké kariéře, která se nezastavila u hranic České republiky. Málokdo o něm věděl, že kromě herectví také už delší dobu moderuje. Velkou televizní příležitostí projevit se v tomto oboru se stala soutěž „Nepodceňuj blondýnky“. Jako kdyby byl do té doby jako moderátor někde zakletý. Televize Prima znala zaklínadlo a před kamerami se objevil suverénní, pohotový a hlavně také neokoukaný moderátorský talent.

M.H.: Jaký obrat u Vás nastal od okamžiku, kdy jste začal moderovat soutěž „Nepodceňuj blondýnky“?

M.Š.: Moderoval jsem už dlouho předtím. Velký obrat v podstatě nenastal. Volá sice více lidí, ale často nemají žádné peníze. Nemám nadsazené honoráře, ale nejde jen o čas strávený na akci: je potřeba se připravit, počítat s cestou sem a tam apod. Například z Prahy do Ostravy trvá jedna cesta přes tři hodiny.

M.H.: Nemají firmy strach si Vás objednat, že budete vzhledem k popularitě až příliš drahý?

M.Š.: Vůbec nejsem, můj honorář je za odvedenou práci, nesnažím se těžit z popularity za každou cenu. Většinou vycházím z částky, kterou firma má k dispozici a poté dolaďujeme spolupráci. Na druhou stranu se sice říká, že se dnes musí šetřit a přesto některé firmy dávají moderátorům neskutečně velké sumy.

M.H.: Koho z moderátorů uznáváte především a proč?

M.Š.: Václav Moravec je pro mě skvělý profesionál. Výborný řečník, který má o politice obrovský rozhled a rozumí jí. Ví, o čem mluví, dokáže velmi dobře komunikovat s lidmi, umí politiky usměrnit. Umí klást otázky na tělo a improvizovat. Pokud se téma posune do jiné oblasti, má o ní také přehled. Někdo se musí křečivitě držet připravených otázek, jinak se ztratí. To není jeho případ.

M.H.: Jaké akce moderujete nejraději?

M.Š.: Určitě takové, na kterých mohu improvizovat, být sám sebou. Nejsem rád svázaný.

M.H.: Nemáte rád formality?

M.Š.: Nemám rád přehnané formality.

M.H.: Upřednostňujete moderovat sám, nebo ve dvojici?

M.Š.: Raději sám, protože ve dvojici musí být člověk sehraný, aby to fungovalo. Jinak je to horší než lepší. Jednou jsem chtěl dělat show a kolegyně byla naopak velmi oficiální. Potom se to musí řešit tak, že každý má svůj prostor a nenutí se do společné souhry, když nefunguje. Když už jsem ve dvojici, pak nechávám partnerce prostor a nedělám one man show. Když jsem začínal, byl jsem radši ve dvojici, protože jsem ještě někdy nevěděl, co říct, ale teď už to vím a jsem radši sám.

M.H.: Hrál jste v anglicky mluvených filmech. Troufl byste si také na moderování v angličtině?

M.Š.: Měl bych. Mám rád výzvy. Určitě bych se mu nevyhýbal a nějaké nabídky už jsou.

M.H.: Jak moc se musíte držet scénáře během soutěže „Nepodceňuj blondýnky“?

M.Š.: Nemusím, protože tam je daný scénářem jen začátek a jinak je to celou dobu čistě improvizace. Mám pouze nápovědu, která mě občas může navést, které blondýnky se mám na co zeptat - je jich tam padesát.

M.H.: Soutěží jeden muž proti přesile padesáti žen. Jste na jeho straně, podporujete ho?

M.Š.: Tak jsem se domluvili a navíc jsem to i tak vycítil, protože čeští muži, když vyjdou před kamery, jsou najednou opravdu hodně stresovaní. Blondýnky jsou naopak docela rozjeté. Je jich hodně, už si na kamery zvykly a navíc je to i jejich úkol. Účelem je zavést mezi sebou rychlý odlehčený dialog. Může to občas vyznít i lehce trapně, ale je to zábava a vždy hned reagovat a improvizovat, navíc vtipně, to je pro ně samozřejmě občas těžké. Někdy to vyjde skvěle, někdy ne tak skvěle - ale o tom to je. Improvizace a lehkost, nebát se reagovat i za cenu rizika, že to vyzní rozpačitě. Každý to musí brát s nadhledem a ty holky si tam ze sebe umějí udělat legraci. Scénář neexistuje. Když soutěžící něco řekne, mohu se toho chytit a rozvinout to dál. Blondýnky nejsou pomalá soutěž, proto musejí odpovídat během pár sekund. Nemají čas se dlouho rozmýšlet, jak říci vtip. Není to usedlý pořad.

M.H.: Únava nesmí být znát…

M.Š.: Samozřejmě nesmí. Je to obrovský výdej energie. Nejdřív jsem zavrhoval energetické drinky, teď si je dávám. U nás tento pořad trvá hodinu dvacet i s reklamami, čistý čas je padesát pět minut. Na díl se natočí dvě hodiny pro střih.

M.H.: Jde o koupený formát. Moderují ho v jiných zemích muži, kteří jsou podobné typy jako Vy?

M.Š.: Jsou různí, jen všichni nad čtyřicet. Jsem nejmladší a oni nedělají takové ty šaškárničky navíc. Někdo při moderování stojí, někdo přiběhne, já přiběhnu a zapózuji. Pokaždé je to jiné. Náš národ asi není moc připravený na takové věci. Neříkám, že je to typ americké show, spíše se to blíží k italské show. Italové jsou hodně emocionální a vášniví. Tam si moderátor sundá kravatu, svlékne si sako, zahodí ho a jde do boje. To jsem ještě neudělal. Nebo se dokonce válí po zemi. To jsem taky ještě neudělal (smích). Diváci to možná odsoudí, ale je to něco nového.

M.H.: Co je pro Vás při moderování Blondýnek nejtěžší?

M.Š.: Vymýšlet pro ně otázky tak, aby na ně nemohly odpovědět jen ano nebo ne.

M.H.: Jakým způsobem relaxujete?

M.Š.: Jdu na procházku a taky miluji kino a posilovnu. Baví mě to. Chtěl bych začít hrát tenis, tak uvidíme. Báječný relax je pro mě ale často samotná práce. Jedině televize je náročná, tam se moc relaxovat nedá.

M.H.: Obraťme role: kdybyte se ocitl sám v roli pořadatele, podle čeho byste vybíral moderátora?

M.Š.: Takovou otázku nemohu zodpovědět obecně. Samozřejmě by záleželo na tom, o jakou akci by šlo. Pokud by to měla být hlavně show, pak bych angažovat showmana, pokud formální akce, oslovil bych spíše někoho, kdo má šarm a odpovídající formálnější vystupování. Důležité je, aby se uměl co nejlépe vyjadřovat.

M.H.: Dnes to vypadá, že moderování se může chopit každá jiná profese: modelka, kuchař, kadeřník, fotograf – co si myslíte o tomto trendu?

M.Š.: Bohužel to tak opravdu vypadá. Ale rozdíly mezi nejnižší a nejvyšší třídou moderování jsou často markantní na první pohled. Stále mi tu chybí skutečný showman. Kromě Leoše Mareše a Libora Boučka není téměř o nikom slyšet. Z moderátorek si teď nikoho neuvědomuji. Modelky, které to většinou dělají, to pardon – to zkrátka nejde.

M.H.: Proč tomu tak podle Vás je?

M.Š.: Důležitou roli hraje osobnost sama o sobě a potom také lidé většinou chtějí vidět někoho, koho znají z televize.

M.H.: Máte se ještě co učit?

M.Š.: Určitě mám, pořád. Často se ode mě čekají veselé historky z natáčení, které někteří kolegové umějí krásně vyprávět a já na to nejsem zatím moc ten typ. Někdy po mně chtějí, abych byl vlastně komik na celý večer. Nejhorší zadání je „a hlavně buďte vtipný“. Jednou po mně chtěli moderovat čtyři hodiny v kuse, nebyla tam ani kapela, ani žádná vystoupení – to je potom strašná věc. Když mi někdo řekne „musíš být vtipný“, tak si říkám: tak na tohle já nemám, jdu radši domů (smích).